Jméno: Shay Dane.
Věk: 5 let
barva: černobílá
pozice: lovec
Sestra: Wer
Běžím. Bez oddychu, bez přestávky. Kdybych se zastavil, dohnali by mě. Už jsem se snad také zbláznil. Utíkám před vzpomínkami. vzpomínkami, které jsem kdysi zahrabal hlubko ve své mysli. Před vzpomínkami na mou dávno mrtvou sestru. Vzpomínkami...
Je bouřlivá noc. Naše smečka oddychuje schovaná pod převisem. Jen občas zašustí staré listí, když se vlk na hlídce přesune na jiné místo. Mě a sestře byl přesně jeden rok. Tenkrát jsme měli naše štěněcí jména. Já byl Déšť a sestra- bílá jako čerstvě napadaný sníh- Bouře. Vždy jsme považovali za zábavu proklouznout kolem hlídky, schovat se a koukat, jak nás ostatní hledají. I teď jsme se vzdálili od smečky. Došli jsme až na okraj řeky, která byka naší zásobárnou vody. Nyní byla prudká a divoká. Břeh byl podemletý. Když jsme na něj se sestrou vstoupili, utrhl se a my se zřítili do řeky. Zakňučel jsem, když mi ledová voda pronikla kožíškem. Bojoval jsem, abych zůstal na hladině. I moje sestra bojovala. Proud nás unášel pořád dál. Pak přišla ta hrozná chvíle. Sestru uchvátil spodní proud a vtáhl ji pod rozbouřenou hladinu. Marně jsem kňučel. Bouře! Bouře! Bouře!!! Už se nad hladinu nevynořila... když se vyškrábu z vody, vrátím se ke své smečce. Všichni jsou ze stráty Bouře zdrcení. Matka zanedlouho umírá želem.
Od své smečky jsem odešel před pár týdny. Toulal jsem se po lesích, nežjsem narazil na teritorium jiné smečky. Okamžitě jsem se k nim přidal. Nejdřív jsem si myslel, že mě jen šálí čich. Ale byla to vážně ona! Moje sestřička je nyní alfou smečky a říká si Wer.
já, a moje nová družka Nieve ji respektujeme. Jednou jsem se jí ale zeptal, jak se z vody dostala, ale neodpověděla mi. Co předemnou tají?
Věk: 5 let
barva: černobílá
pozice: lovec
Sestra: Wer
Běžím. Bez oddychu, bez přestávky. Kdybych se zastavil, dohnali by mě. Už jsem se snad také zbláznil. Utíkám před vzpomínkami. vzpomínkami, které jsem kdysi zahrabal hlubko ve své mysli. Před vzpomínkami na mou dávno mrtvou sestru. Vzpomínkami...
Je bouřlivá noc. Naše smečka oddychuje schovaná pod převisem. Jen občas zašustí staré listí, když se vlk na hlídce přesune na jiné místo. Mě a sestře byl přesně jeden rok. Tenkrát jsme měli naše štěněcí jména. Já byl Déšť a sestra- bílá jako čerstvě napadaný sníh- Bouře. Vždy jsme považovali za zábavu proklouznout kolem hlídky, schovat se a koukat, jak nás ostatní hledají. I teď jsme se vzdálili od smečky. Došli jsme až na okraj řeky, která byka naší zásobárnou vody. Nyní byla prudká a divoká. Břeh byl podemletý. Když jsme na něj se sestrou vstoupili, utrhl se a my se zřítili do řeky. Zakňučel jsem, když mi ledová voda pronikla kožíškem. Bojoval jsem, abych zůstal na hladině. I moje sestra bojovala. Proud nás unášel pořád dál. Pak přišla ta hrozná chvíle. Sestru uchvátil spodní proud a vtáhl ji pod rozbouřenou hladinu. Marně jsem kňučel. Bouře! Bouře! Bouře!!! Už se nad hladinu nevynořila... když se vyškrábu z vody, vrátím se ke své smečce. Všichni jsou ze stráty Bouře zdrcení. Matka zanedlouho umírá želem.
Od své smečky jsem odešel před pár týdny. Toulal jsem se po lesích, nežjsem narazil na teritorium jiné smečky. Okamžitě jsem se k nim přidal. Nejdřív jsem si myslel, že mě jen šálí čich. Ale byla to vážně ona! Moje sestřička je nyní alfou smečky a říká si Wer.
já, a moje nová družka Nieve ji respektujeme. Jednou jsem se jí ale zeptal, jak se z vody dostala, ale neodpověděla mi. Co předemnou tají?