Sto tváří má temnota

Strašné jsou i krásné

Rozprostře svá temná křídla

Když jasná mysl zhasne

Uprostřed té temnoty

Se léta cosi skrývá

Skrze roucho beránčí

Se dravé zvíře dívá

Krásná velká šelma

Bílé zuby cení

V malé něžné kotě

Ji změní světlo denní

O čem vlastně přemýšlí

Po čem vlastně touží

Když sama ve své samotě

Se do temnoty hrouží

Zvíře mé se protáhlo

A zírá ze své sloje

Zdá se, že chce vyrazit

A poznat blíž to tvoje

Mé zvíře na svém řetězu

Naříká a kvílí

A až se jednou utrhne

              Nechť mi je osud milý