Báseň o Valar a Valier jsem vytvořila já. NEKOPÍROVAT PROSÍM !!!!

Nad věčným sněhem Manwë s Vardou dlí.

Nad celým Amanem ve dne v noci bdí.

Velkou sílu a moc spolu ti dva mají.

Jejich zrak a sluch se do dálek napínají.

Vidí vše co Ardu čeká.

Že plémě lidské se s elfy jednou setká.

On je větrem a ona je hvězda jasná.

Z něho vyzařuje klid a z ní nadpozemská krása.

Aulë tvoří svoje vlastní krásy.

Trpaslíci dostanou brzo hlasy.

Nejvyšší se nad nimi slituje

a život jim pro smutek Aulëho daruje.

Však spát musí pod skálou dobu delší.

Než probudí se prvně národ elfí.

Yavanna střeží dva líbezné stromy.

Ti však míří do pohromy.

Její síla do všeho živého je vložena.

A zvěří a rostlinami je bedlivě střežena.

Však o olvar se velice bojí.

Kelvar se brání, ale stromy pouze stojí.

Tak Eru jí dá do duše klid, že olvar nebude jen nečině stát.

Duchové lesů se probudí, a všichni se jich budou bát.

Nienna ve svých síních lká nad zmařeným dílem jejich sil.

Pán zla se v boji s nimi nikdy nenudil.

Obrovský pavouk Ungoliant v temnotě sítě tká.

A Melkor jí k ošklivému zlu přemlouvá.

Nienna společně s Yavannou na pahorku Ezellohar sedí.

Jejich píseň a pláč do dálky letí.

Dva štíhlé stromy rostou a vzkvétají.

A kolem nekonečná záře a hudba létají.

Oromë se na Naharovi prohání

a z lesů temnotu vyhání.

Se svým lidem pronásleduje stvůry noci.

Zvířata lesní jsou mu v tom ku pomoci.

Jako první spatřil elfí lid.

Vnesl mezi ně touhu a klid,

že objeví svět tajemný.

Jméno Valinor má a je nádherný.

S Vánou putuje věčné mládí pro celý svět.

V jejích zahradách je samý zlatý květ.

S láskou se starala o zlatý strom.

Však jed Ungoliant ho zasáhl jak z čistého nebe hrom.

Díky písni a slzám Yavanny a Nienny však vznikl stříbrný květ a zlatý plod.

Jako Měsíc a Slunce přišly náramně vhod.

Po jasném nebi pluje Arien a loďka zlatě zářivá.

A občas ji dohání Tilion a lodička stříbřitá.

Však nejvíce se zlo bojí Tulkase s mocí,

jež přemohla ho sama a bez pomoci.

Je rychlý jak šíp, jak vítr vanoucí.

Jeho vlasy a vousy jsou zlatem lesknoucí.

Byl díky němu nastolen klid a mír.

Však dlouho si ho neužil.

Zlo zase bloudí hradbami noci.

Své dílo koná a budí síly moci.

Za Nessou běží stádo divoké.

Přes lesy a pláně a palouky široké.

Jeleni a laně za ní všude chodí.

Do lesů je tancem doprovodí.

Tančí a zpívá neb tohle vše miluje.

Ze života ve Valinoru se denně raduje.

Lórien své zahrady květy zdobí.

Je to největší skvost mezi světy a ve všech obdobích.

Půvabná a nádherná je jeho říše.

Všichni, včetně Valar, tam chodí tím spíše.

Do snů sesílá nové myšlenky, jež nové činy rodí

v hlavách všech dětí Erua, jež po zemi chodí.

Estë nabízí léčivý spánek.

Její dotyk je lehký jako vánek.

Dlí na ostrůvku uprostřed jezera Lórellin,

aby jí nikdo v její práci nerušil.

Mandos shromažďuje elfy do svých síní.

Ti tam čekají na svůj příchod zpět do žití.

Pronesl kletbu jenž na rodu Fëanora leží.

Čas pro jeho sudbu neodkladně běží.

On je soudcem, co vraždění rodných trestá.

Vždyť zabíjení a opuštění příbuzných, jsou nejhorší zvěrstva.

Vairë tká v síních svého chotě příběhy národů i světa.

Práce jí pod rukama věčně vzkvétá.

Holé zdi síní gobelíny pokrývají.

a osud všeho živého nám odkrývají.

Ve vodách okružního moře sám Ulmo dlí.

Na souš však skoro vůbec nechodí.

Je pánem vod a zpěv řek a potoků miluje.

Občas se elfům skrz hudbu Ulumúri zjevuje.

Každého elfa voda vnitřně děsí.

Přesto se na pohled na moře těší.

Pak nasednou na lodě šedé.

A opustí břehy Středozemě bledé.

Valinor rozpálí jim v srdci žár.

A cestou nesmrtelných jedou dál a dál.

V blažené říši naleznou vnitřní klid.

Vždyť Valinor je jen pro nesmrtelný lid.