Jmenuji se Tereza Šínová je mi 12 let a to je prozatí o mně vše..

Prodávám klisnu se zlatym jablkem zbarvení:Chained, cena 100 000 je kdyžtak v aukci

Nejradši chovám plemena :Knabstrup zbarvení jedno, a jinak mám ráda všechny plemena koní.

jo a kdyby chtěl někdo udělat prezentaci tak tady kdyžtak několik na ukázku mám a samozřejmně vám jí udělám tak tady jsou stačí si jen vybrat:

tady je jeden dost zajímavej příběh o koních tak si ho mužete přečíst 

Divocí Koně
9. 3. 2011

Příběh se odehrává ještě dávno před naším letopočtem, kdy divocí koně byli páni světa, když na zemi nebyl jediný dům a jediná betonová silnice a v té době se divocí koně proháněli po širokých a prostorných pastvinách.Tam začal příběh o Divocích koních.

Na kontinentu, kde se dnes nachází Evropa, právě začínal den. Rosa pokrývala každé stéblo trávy a mlha se pomalu zozplívala. Stádo, které se pokojně páslo se najednou shlukli a pádili pryč. Jen jeden kůň tam zůstal a postavil se nebezpečí, které představovalo skupina krvežíznivých šelem. Hřebec se proti nim rozeběhl, energeticky protřásl hlavou a zaržál tak hlasitě, až to donutilo prchající stádo zastavit. Koukali se jak mohutný černý hřebec bojuje se šelmami. Nakonec šelmi utekli spět do hustého lesa, ale hřebec zůstal ležet na místě. Bílá kobylka se vydala ze stáda a cválala k hřebci, který bezmocně ležel v trávě. Po hodině při které ležela vedle hřebce, vstala a stoupla si na zadní a hlasitě zaržála , až se všichni ptáci rozletěli pryč. Pomalu kobylka šla se svěšenou hlavou ke stádu , které smutně hledělo na svého statečného vůdce, který teď leží v trávě bez jediného pohnutí.

Dalšího dne se stádo šlo podívat k místu, kde předešlého dne nastala ta osudná bitva. Hřebec tam již nebyl. A kobilka se rozhodla pomstít se šelmám a rozeběhla se k lesu. 3la krokem pomalým a každého pohnutí lístku se lekla a uskočila. Najednou před ní něco proběhlo, rychle se podívala do předu, ale už tam nic nebylo. Těď zase v zadu, ale když se tam podívala nic tam nebylo. Pomalu vykročila zase do předu a dívala se při tom dozadu a najednou.... BUM "JEŽIŠI CO TO JE POMOC NECHMĚ JÁ NECHCI NECHMĚ" Zaječela kobylka a když se podívala před sebe, Stál před ní nádherný svalnatý hřebec barvy apoloosa. " Klídek nechci ti ublížit " 5ekl hřebec s klidným výrazem. " Odkud jsi a proč sem deš?" zeptal se hřebec, když pomáhal kobylce na nohy. " Hledám šelmy, Zabily mi mího přítele a vůdce stáda Navakoo a já se jim chci pomstít" řekla kobylka a snažila se přeshřebce dostat dál , ale zjistila , že ji bolí noha, ze které teče malí proud krve. "Au to bolí" řekla kobylka a podívala se na nohu a poté na hřebce. "ou to nic buď v klidu a pomaloučku pojď za mnou" řekl pomalu hřebec a vyrazil ne po cestě ale přímo do křoví. Kobylka jej následovala. "ah" řekla kobylka "Co je?" odpověděl s udiveným pohledem a kobalku , která kulhala vedle něj."až na světle jsem si všimla, ža máš na krku šelmí tesák" řekla kobylka s obdivuhodným pohledem na hřebce. "jó tohle to nic není je to znak našeho stáda" Jakmile to dořekl odhtnul liány a před nimi se odkryl nádherný pohled na stádo asi o 30 koních. " Páni" řekla kobylka s udivem v obličeji. " Pojď zavedu tě k Hanarimu to je náš léčitel" pobídl kobylku křebec a zamířil k jédně asi z 40 jeskyní. " Hanari?? jsi tu?? mám tu zraněnou" zavolal klidně hřebec a vešel do jeskyně. " Zraněnou do bitev se šelmami kobyly nechoděj né?? h h " pousmál se malý postarší poník který vyšel z temné části jeskyně. "nění od nás naše jsem ji v lese" řekl hřebec a pomalu odcházel. " buď na ni opatrnej je fakt divoká. Kdyby něco najdeš mě u toho nového" " jasně na mě se můžeš spolehnout" řekl Haniri a podíval se na vyděšenou kobylku." tak ukaž mi tu nohu. Np nevipadá moc dobře každopádně pár týdnů budeš muset strávit u nás. A odkud vlastně jsi??" zeptal se poník při dávání nějaké směsi na ránu " jsem z malého stáda tam mimo les, a nedávno mi šelmi napadli stádo, a můj přítel se jim postavil. Utrpěl velká zranení a druhý den.... CO JE VÁM VŮBEC DOTOHO NECHTE MĚ BEJT JÁ SE VÁM VYSPOVÍDAT NEBUDU" vystartovala z ničeho nic kobylka po starci. " CUPRICO, DĚLEJ TA TVOJE KOBYLA SE POMINULA!!!!!! CUPRICO!!!" zavolal stařec přes celej tábor a Cuprico( ten hřebec co ji přivedl) ihned přiběhl." klid malá klid jsem tady neboj pojď odvedu tě" mluvil Cuprico klidně. "Jo tak dobře" řekla rozklepaná kobylka a přiběhla k hřebci.

" kam jdem??" zeptala se nesměle kobylka " uvidíš" odvětil hřebec. " takže ty se jmenuješ Cuprico???" zeptala se kobylka se snahou navázat nějaký rozhovor." jo asi to tak je, ale ty ses ještě nrpředstavila" řekl hřebec škodolibě" jmenuju se White Teeth" řekla kobylka hrdě." a co vy jste vůbec zač??" zeptala se kobylka dychtivě. "jsme stádo , které se snaží donutit šelmi aby nás nechaly být, ale oni nechtějí spolupracovat a tak jsme jim vyyhlásili válku. Přímáme a uzdravujeme Cizí koně a navíc já k tomu mám i pádný důvod. Ale o tom mluvit nechci" řekl hřebec s pokleslou hlavou.Najednou se ozvalo vvelmi hlasité zaržání z tábora a hřebec se hnal zpět a kobylka běžela zaním , ale on byl rychlejší a utekl jí. A ona zůstala v náhle tak temném a osamělém lese úplně sama.

chceš udělat prezentaci napiš mi já ti jí okamžitě udělám